Angličtina mi ve škole šla vždycky poměrně snadno. Nicméně v momentě, kdy jsem začala pracovat v nemocnici a jazyk přestala používat, tak jsem svoje znalosti začala poměrně rychle zapomínat. Jelikož jsem začánala na dětském JIRPu, tak jsem se na druhou stranu naučila o to víc  po odborné stránce. Také mě toto místo formovalo a pokud bych zde nezačínala, neměla bych kvalifikaci, kterou jsem potřebovala v dalším směřování. I přesto, že už jsem tam byla téměř 3 roky a nic mi tam vcelku nechybělo, lidé okolo byli super, pořád jsem cítila, že se musím posunout, že potřebuji více poznat svět, že to přece nemůže být takhle až někdy do důchodu. 

A tak  jsem se přidala ke kamarádce a na 6 měsíců jsem se pracovně ocitla ve skotském městě Gretna Green, které bylo známé místo pro pořádání svateb. Tady jsem se konečně mohla anglicky rozmluvit v obecné rovině.

Po návratu a následující práci na kardiochirurgickém RESu už jsem tušila, že bych moc toužila po nějaké odborné zkušenosti v zahraničí. Nejjednodušší mi z nabízených možností mi tehdy přišlo se podívat na nabídku saudsko-arabských nemocnic. Po této variantě jsem už pokukovala v průběhu střední školy, přišlo mi to zajímavé. Určitě by mě v té době nenapadlo, že se to zvláštní místo jednou stane na 3 roky mým domovem a bude zásadně formovat mě i mé další směřování.

Když jsem se pak zúčastnila několika pohovorů a všechny nemocnice mi nabídly práci, těžko se hledaly důvody, proč to nezkusit. Proto jsem s velkým nadšením potvrdila nabídku z Prince Sultan Cardiac Center v hlavním městě Rijádu a dobrodružství mohlo začít. V té době mi bylo 23 let. Ještě když jsem se o 3 roky později vracela domů, stále jsem tam byla jedna z nejmladších.

V období před odletem do Saudi se najednou v rámci rodiny a známých začali rojit experti na tuto zemi, kteří by tam nejeli jelikož: je tam válka,budu spát ve stanu a ta charita celkově není nic pro ně. Věděli o tom místě asi to co já o raketové vědě. Navíc v tu dobu už jsem byla rozhodnutá a nikdo s tím nemohl hnout. Naštěstí se všichni ostatní mýlili.

V tomto období jsem si velmi dobře uvědomovala, že na obecné rovině se nějak domluvím, ale znalost těch slovíček souvisejících s nemocnicí nemám žádnou. A tak jsem si v Brně objednala intenzivní kurz zdravotnické angličtiny. Dost jsem se těšila, protože se konečně naučím to co potřebuji a ještě sesbírám nějaké ty kredity do celoživotního vzdělávání, takže ideál.

Jenže hned první den jsem pochopila, že většina účastníků tam nemá žádné základy a proto se tam učilo: I am, you are...Málem mě trefil šlak. Nicméně prezentuji svůj subjektivní názor – ostatní dámy byly spokojené, že pan lektor prezentuje jako Marek Eben. Takže moje slavná výprava za zdravotnickou angličtinou skončila tak, že mě poslali domů o den dřív, ať tam neprudím. Nemohla jsem se rozhodnout, jestli jsem ráda za den volna nebo úplně vzteklá, že to byla totální ztráta času a peněz.