Positive/negative self-talk před zkouškama

Měla jsem nachystané jiné články k uveřejnění. Jenže poslední dobou se mi vrací myšlenky na takovou zkušenost, která mě popostrčila k zamyšlení. A pokusím se to zasdílet s vámi.

Před nedávnem jsem se účastnila americké zkoušky pro sestry, ke které mě motivoval zaměstnavatel (někdy příště to třeba více rozeberu, ale dnes to není tématem 😊 ). Ten mi taky zaplatil přípravný kurz na zkoušku v dikci Infusion Knowledge Inc. No a teď k věci 😊
V rámci přípravy na zkoušku jsem tam samozřejmě obdržela mnoho teoretických informací k danému tématu … ale mě zaujaly instrukce, které jsme dostali na období před samotnou zkouškou. Když pominu rady ohledně složení stravy ke snídani, haha, tak nám důrazně doporučili POSITIVE SELF TALK a věřit faktu, že zkoušku prostě zvládneme. Dále se pak před samotným složením zkoušky, jakmile se usadíme – zhluboka  nadechnout a říct si afirmaci. Já už jsem tedy přesné znění zapomněla, ale bylo to něco ve smyslu – jsem sebevědomá/ý, kompetentní a schopná/ý tuto zkoušku zvládnout např. na 95%.

No a od té doby si na to sem tam vzpomenu a nejde mi do hlavy ten obrovský rozdíl k přístupu k výzvám. Když si vzpomenu na svoje studium čehokoliv na české půdě, tak veškerá diskuze se spolužáky byly spíše dohady o tom, kdo toho umí nejmíň a že nás všechny zaručeně vyhodí a nezvládneme to. U většiny zkoušek se chodbou neslo – já to nedám, vůbec to neumím. Určitě nepadlo nic ve smyslu, že jsme sebevědomí a kompetentní zkoušku dát, to bych si pamatovala 😀
Samozřejmě že se může stát, že to co zrovna řešíme nezvládneme a neuspějeme. Ale je důležité navzdory tomu jít v klidu dál a nenechat se otrávit. Jedno selhání je jen malý střípeček z mozaiky. Já třeba nedala napoprvé státnice na Ing. V tu dobu to pro mě určitě nebyl malý střípeček, ale pořádný sřep. Ale když se na to dívám s odstupem času, tak je to jen malá epizodka, prostě další zkušenost. A vždycky je výhodnější věci zkoušet, než kvůli strachu ze selhání hledat výmluvy.

I naše selhání jsou cennou lekcí. Dávají nám zpětnou vazbu na to, co pro nás nefunguje a že příště bude možná výhodnější udělat věci jinak. Edison prý před vynalezením žárovky selhal asi tisíckrát. Když se ho potom ptali, že jak je možné že tolikrát selhal? On jim řekl, že jen objevil tisíc způsobů, které nefungují. A díky tomu se pak mohl posunout k tomu, co fungovalo. Co vy na to?
No a tato konfrontace s rozdíly v přístupu ke zkouškám mě vedla k zamyšlení, čím to je. No na odpověď jsem zatím nepřišla, ale mám pár nápadů, co by za tím mohlo být 🙂 Určitě mi ale letmým zamyšlením nedává smysl se zúčastnit jakékoliv výzvy/zkoušky a předpokládat dopředu, že ji nezvládnu. Proč bych tam přece za takových okolností vůbec lezla? Takže americký přístup mi z logiky věci dává asi větší smysl. Neboť jak praví klasik (Cofucius a po něm mnoho dalších): „He who says he can and he who says he can´t are both usually right“.
Takže co říci závěrem? Snad jen to, že vám přeji u všech vašich zkoušek hodně optimismu a že jsem velmi zvědavá na vaši zpětnou vazbu. Jak to máte vy? Jste věční optimisti nebo spíše očekáváte katastrofy? Já osobně jsem spíše ten typ, co si počká, jak věci dopadnou a pak se nějak zařídím 😊