Kde jsem se tady vzala a co ode mne můžete čekat? :-)

Poměrně často ve svém životě narážím na to, že mě někdo oslovuje, abych mu pomohla s angličtinou. A moje dlouhodobá odpověď je, že nemůžu, že nemám čas. A vlastně ani chuť. A vlastně ani nevím, jak bych ostatní učila něco, co je mi přirozené, protože to používám na každodenní bázi. A taky jsem nevěděla, jak se zorientovat v tom, kdo je začátečník, kdo je věčný začátečník a kdo jen potřebuje jen něco dopilovat.

Jediné ano jsem řekla v okamžiku, kdy jsem staršímu synovi dopřála kurzy angličtiny od 3 let s úžasnou paní učitelkou/tetou a v momentě, kdy přišel čas přihlásit mladšího syna, tak mi majitelka jazykové školy vysvětlila, že neplánuje otevřít další kurz, jelikož by ho neměl kdo učit. A tak jsem na scénu nastoupila já jako paní učitelka angličtiny, nečekaný zvrat:-D Život přináší kdejaké výzvy a toto byla jedna z nich. Asi neexistuje náročnější publikum než jsou dětia o upřímné zpětné vazby typu „To je boží, je to sranda“ až po „ To je hrozná nuda, že?“ není nouze 😀 Nicméně toto je část života, která mi dělá radost. Vidět tak malé děti, jak se rozvíjí a já na tom mám svůj podíl je úžasný pocit.

A co se tedy změnilo že jsem založila projekt s názvem Angličtina pro sestry?

Jak šel čas, začala jsem mít pocit, že bych chtěla mít něco, kde budu jen sama za sebe. I přes to, že mám a většinu času jsem měla skvělé práce, na které by mě před patnácti lety nenapadlo ani pomyslet, tak jsem měla velkou potřebu mít něco svého pod svým jménem. A tady nastala ta výzva. Co by to mělo být? S plným pracovním úvazkem a dvěma malými dětmi jsem měla pocit, že to asi ani nemůže být reálné.

Ale nenápadně plíživě a postupně ke mně přišel nápad, že bych mohla pomoct s angličtinou skupině, která je mému srdci nejbližší a to tedy zdravotníkům se zdravotnickou angličtinou. Velmi dobře si totiž pamatuji, že by můj život byl snazší, kdybych kdysi odjížděla do Saudi s tím, že vím, jak se anglicky řekne ta pitomá stříkačka a podobné věci. A taky se velmi dobře pamatuji, že jsem si v Brně zaplatila 4denní intenzivní kurz zdravotnické angličtiny, kde jsme probírali: I am, you are, they are, což mě moc neobohatilo.

Jenže jsem pořád neviděla, jak bych to měla udělat, když nemám ten čas, že ano… A jak to tak bývá, když někam směřujete a zaměříte na to pozornost, tak do cesty přicházejí ti správní lidé se správnými nápady. A tak vznikla myšlenka, že bych toto téma mohla postupně zpracovávat a nabízet v online podobě lidem, kterým by to v dané chvíli bylo k užitku. Což byl pro mě byl dokonalý kompromis. Já bych se dál mohla věnovat tomu co mě živí a lidé, kteří mají potřebu doplnit si znalosti v tématice zdravotnické angličtiny by měli k informacím přístup ze svých domovů, aniž by kvůli tomu museli někam jezdit.

Také si ze své zkušenosti pamatuji, jak pracně a často bez úspěchu jsem hledala informace o někom, kdo už podobnou cestou šel a co od toho můžu čekat. Doba pokročila, dostupných informácí je více, ale stále to není žádná sláva. Hlavně mám pocit, že se ne dostatečně mluví a sdílí informace o tom, jak zdravotníci (minimálně ti, které znám osobně 🙂 ), kteří dali šanci nějaké zahraniční pracovní zkušenosti se vrátili bohatší o mnoho zkušeností a jsou za tuto možnost vděční.

Zpětná vazba aneb spoléhám na Vás 🙂

Mám přibližnou představu o struktuře obsahu těchto stránek, ale je pro mě velmi důležitá konstruktivní zpětná vazba od Vás všech, kdo budete návštěvníky tohoto webu, Instagramu nebo facebookové skupiny a uživatelů mnou vytvořených materiálů. Velmi stojím o to vědět, co Vám vyhovovalo, co pro Vás nefunguje a jaké témata nebo forma zpracování by pro Vás měla největší smysl. Společně potom můžeme vytvořit něco, co v budoucnu pomůže mnoha zdravotníkům na cestě k lepší jazykové vybavenosti.