Nursing in Saudi Arabia aneb jak to vidím s odstupem času

Práce v Saudské Arábii mě lákala od brzkého věku hodně intenzivně. Nešlo konkrétně o Saudi jako takovou, ale spíše o odbornou zahraniční zkušenost. Nechtěla jsem někam jet dělat au-pair nebo utírat stoly. A z tohoto úhlu pohledu to ta Saudi vždycky tou jednoduchostí vyhrávala.

Ani jsem pořádně nevěděla jak a po střední škole jsem začínala na dětské jednotce intenzivní a resuscitační péče v Praze. Učit se vše potřebné v 19 letech přímo za pochodu pro mě bylo husté kafe, budila jsem se po směnách uprostřed spánku se strachem, co jsem udělala něco špatně. Nicméně když se k této zkušenosti přidal ještě rok na pooperačním kardiochirurchickém RESu, stal se ze mě ideální kandidát. V té době ještě bakalářské studium ani zkoušku v Prometricu nebylo podmínkou.

Po absolvování pohovorů jsem si mohla vybírat ze dvou nemocnic v Rijádu a jedné v Jeddah. Moře mě lákalo, ale nakonec jsem se rozhodla pro dětskou kardiologické ICU v nemocnici Prince Sultan Cardiac Center. Na tomto oddělení byly hospitalizovány většinou novorozenci a malé děti s diagnostikovanou srdeční vývojovu vadou.

Tím, že už mám od této zkušenosti odstup, tak více vidím, jak tento pobyt ovlivnil celý můj další život. Přenastavil celý můj „mindset“. Uvádím několik věcí, které z tohoto období vnímám jako velmi obohacující:

• Samozřejmě výrazné zlepšení angličtiny obecné i odborné (můj eBook zdarma 3+1 tipy k posunutí zdravotnické angličtiny na vyšší level najdete zde>>)
• Vybudování si obrovské míry samostatnosti
• Saudské pracoviště je takový „Babylon“, multikulturní komunita se vším všudy – na směně se bez problémů může sejít i 10 národností. Sdílení a komunikaci s lidmi tak odlišnými a přitom stejnými mně připravila o mnoho předsudků a v mnohém otevřela oči
• Propracovaný systém vzdělávání ušitý na potřeby konkrétní nemocnice – to byla pecka! Našlapané studijní dny ušité na míru tomu, co potřebujete na svém oddělení. Dostat pořádný teoretický základ pro každou jednotlivou kompetenci v rámci svého pracoviště dělá v každodenním životě sestry velký rozdíl- v bezpečnosti péče o pacienta také samozřejmě 😀
• Dreaming BIG!! V této životní etapě nebyl žádný sen dost velký na to, aby se nedal splnit. Chcete si dostudovat školu? Potřebujete si našetřit na bydlení? Chcete se naučit potápět? Chcete si vylézt na Kilimanžáro nebo procestovat jakoukoliv zemi, která vás už dlouho láká? Just go ahead! Dovolené, prostředků i podobných bláznů, co se k vám rádi přidají tam má každý ve svém okolí dost 😀
• Trávení volného času s lidmi, který můžou mít zcela jiný a obohacující pohled na svět a dá se od nich hodně naučit. Většina lidí, kteří tam jsou jsou borci ve svých oborech. Takže v mém mladém věku mě setkávání s těmito lidmi hodně formovalo a zbavilo některých přesvědčení, ve kterých jsem vyrůstala
• V neposlední řadě síť úžasných lidí, které tam potkáte a zůstanou vám v srdci už napořád. A je pak skvělé sledovat třeba i jen z povzdálí jejich další cesty a vzájemně se motivovat a inspirovat

Život po životě v Saudi

Po zkušenostech ze Saúdské Arábii už věci nemohly být jako před tím. Změnila jsem se a ani jsem si nevšimla, jak a kdy se to vůbec stalo. A to nemluvím pouze o tom, že bylo těžké znovu začít řešit běžné starosti jako zabalit si nákup u pokladny, když v Saudi na to byl člověk, který vám to vyřešil:-)

Budoucnost jsem neměla moc rozplánovanou, chtěla jsem se vrátit na moravu a tedy taky do nemocnice. Jenže když jsem byla na pohovoru v jedné krajské nemocnici, bylo mi řečeno, že na jejich dětském to nepůjde, protože nemám specializaci. Jelikož jsem byla po 6-ti letech praxe na vysoce specializovaných oddělení, měla jsem čerstvého bakaláře z anglie a asi bilion dalších kurzů zaměřených na péči o děti, tak mě to zaskočilo a zamrzelo. Jednalo se o to, že všechny ty razítka prostě nebyly české. Ve stejnou dobu jsem dostala jinou nabídku, tak jsem šla dále už jinou cestou.

Nevím, jaká je situace aktuálně, ale ale přijde mi škoda, když se do podobných lidí v zahraničí investuje a po jejich návratu domů o ně systém nejeví mnoho zájmu. Naštěstí znám i příběhy lidí, kterým byly jejich zahraniční snahy uznány a teď tady odvádí velký kus práce.

A co závěrem?

Dění a situace v Saúdské Arábii mě přirozeně stále zajímá a se zaujetím sleduji, jak se tato země vyvíjí. Zcela jistě už není stejným místem, jakým byla za mého působení. Teď už tam ženy mohou řídit auta, nejsou povinné abáje. Také už nemáte v patách náboženskou policii mutawu, která by na vás halekala ať si zakryjete hlavu nebo milión jiných absurdních situací, které tvořily tu unikátní saudskou zkušenost a věčné pokusy o obcházení těch šílených pravidel… jako v nějaké únikové hře 🙂 Sice už dnes asi ten kulturní šok není tak obrovský, ale určitě není ani malý 😀