Mám velkou radost, že mohu nabídnout rozhovor s Evou Poláchovou, která je zdravotní sestra s dlouholetou zkušeností z NICU a jiných typů oddělení.
S Evičkou jsme se seznámily, když jsme spolu nějakou dobu pracovaly na klinice estetické medicíny v Praze. Byla jsem tam její vrchní sestra. Ani pro jednu z nás tato epizoda netrvala dlouho, ale spojila nás už napořád spolu a také s dalšími lidmi, které jsme tam poznaly.
Teď se po sedmi letech působení v Saúdské Arábii vrátila domů a souhlasila, že se o své zkušenosti podělí s ostatními. Za to moc děkuji, Evičko!
Zpočátku jsem viděla hlavně finanční ohodnocení, které by mi umožnilo plnit si své sny – třeba cestování, vlastní bydlení a nezávislost jako takovou.
V té době jsem byla v situaci, že i přesto že jsem měla tři práce, tak jsem si nemohla dovolit žít život podle svých představ. Když jsem si díky více úvazkům vydělala peníze, tak jsem pak neměla čas na to, abych je utratila.
Nějakou dobu jsem strávila v Anglii, kde jsem si vylepšila obecnou angličtinu. Před samotnými pohovory a odjezdem jsem měla soukromé doučování zaměřené na medical english se sestřičkami, které byly v KSA a díky tomu byla příprava cílena tak, abych byla co nejlépe připravena na tamní systém.
Z mé zkušenosti s Prometricem se na tuto zkoušku dost dobře nedá připravit. Nikdy u ní nevíte, jaké otázky z jakého oboru dostanete. Například já, jako sestra z NICU jsem tak měla otázky z psychiatrie.
Při své přípravě jsem se zaměřovala na online testy. Také jsem si zakoupila přípravnou učebnici ke zkoušce NCLEX (zkouška Saudi Councilu z ní vychází), kde jsem si pročítala otázky. Šlo mi hlavně o pochopení testových otázek a strategií, jak na ně odpovědět.
V KSA jsem působila na dvou místech. První dva roky to bylo v Dr. Suleiman Al Habib Hospital. Pak jsem přestoupila do Security Forces Hospital.
Byla jsem na oddělení NICU, kde jsme se starali o nedonošená miminka od 24 tt. Nicméně moje NICU v KSA se dost lišila skladbou pacientů, jelikož tam neměli oddělení intermediální péči. Také jsm na oddělení měli chronické pacienty, kteří by v rámci ČR byli přeloženi na dětskou JIP.
Šla jsem v té době do neznáma a nedokázala jsem si představit, jaké to celé bude. Žádné velké očekávání jsem neměla. Byla jsem si ale jistá, že udělám maximum pro to, abych to zvládla.
V začátku jsem měla směny se senior nurse, která mě zaučovala. Do toho jsem musela plnit kompetence, udělat BLS a NRP, kurzy na drug calculation a jiné.
V první nemocnici to bylo těžší v tom, že jsem celkově neznala tamní systém, chod nemocnice a styl práce. Musela jsem se s novým prostředím sžívat. Také jsem tam cítila určitou rivalitu mezi sestrami. Na druhém pracovišti jsem se cítila výrazně lépe. Nicméně na obou místech jsem si našla skvělé lidi, se kterými udržuji vztahy dodnes.
Myslím si, že stojí za to věnovat před odletem pozornost tomu, do jaké nemocnice se chystám, co nabízejí a jaké já mám očekávání.
Po návratu se z touto otázkou setkávám dost často a nerada na to odpovídám. Nemám ráda zobecňování. Každý systém je zkrátka jiný. Také lidé kolem mě ty věci vnímali různě a na stejnou otázku je možné dostat deset různých odpovědí 🙂
Třeba v Saudi se mi líbilo, že měly sestry vyšší kompetence, tím pádem i vyšší odbornost. Dělala jsem věci, ke kterým bych se u nás nedostala. Vnímala jsem tam také lepší možnosti v profesním rozvoji a vzdělávání. Také tam byl velký důraz na bezpečnost pacienta. Pro nás to např. znamenalo, že jsme medikace/infuze/transfuze/pt. ID ve dvou sestrách (double-check), což bylo časově náročnější.
V ČR mám pocit, že je práce méně hektická. Možná je to i tím, že je na směně výrazně méně personálu a tím pádem je jednodušší vše vykomunikovat.
Ale jak jsem zmínila, opravdu to srovnávání nemám ráda 🙂
V tomto prostředí se mi pracovalo dobře. Ze začátku to pro mě bylo náročnější, protože dříve jsem si chtěla u svého pacienta chtěla dělat všechno sama a nebylo normální šahat na pocienty ostatních kolegyň, což se v KSA moc nenosilo 🙂 Na druhou stanu se v takovém prostředí člověk naučí týmové práci. Jako např. že odejdu na přestávku s tím, že i když je můj pacient nestabilní, tak někdo jiný pověsí transfuzi nebo cokoliv dalšího, co je potřeba udělat.
Druhou věc, kterou jsem si tam musela procvičit byla trpělivost. U nás jsem byla zvyklá na to, že bylo všechno hned a práce odsýpala. Nicméně v KSA měl každý na všechno spoustu času a často nechápali, co po nich chci tak rychle 🙂
Také se mi líbilo, že se tam protínaly různé přistupy k práci a vzájemně se musely hledat kompromisy. Tím pádem mohl každý přinést něco nového, z toho co umí. Já vnímám multikulturu určitě pozitivně, co se práce týká.
Možná je to pro někoho překvapením, ale kulturní život v KSA je velmi bohatý. O to více v dnešní době, kdy se tato země více otevírá světu. Někdy byl největší problém pro práci v nemocnici stihnout všechny akce, na kterých bych ráda byla 🙂 To mi připomíná důležitou věc k předchozí otázce – v Saudi jsme měli o dost více směn oproti ČR.
Jinak jsem se hlavně potkávala s kamarádkami, jezdila za dobrodružstvím do pouště a aktivně se účastnila jakékoliv párty v okolí 🙂 Ať už soukromých v compoundech nebo na ambasádách. Velkou zálibou pro mě bylo cestování do zemí, které by pro mě před tím byly nepředstavitelné. Hlavně díky finančním možnostem, které otevíraly mnoho prostoru pro bláznivé nápady.
Jako svůj druhý domov.
Většina lidí tuto zemi vnímá jako plnou omezení. Nicméně pro nás, kteří jsme ji zažili na vlastní kůži, je to naopak země neomezených možností. Tato zkušenost je nepřenositelná, to si člověk musí zažít. V dnešní době je to tak už opravdu hodně volné – žádné povinné abáje, single a family section v restauracích nebo náboženská policie. Také jsme normálně mohly řídit auto.
Pro mě Rijád, protože jsem tam prožila sedm let a to je kus života a měla jsem možnost v přímém přenosu sledovat, jak se to místo mění před očima. Každopádně kdykoliv jsem měla možnost odjet do Jeddah, tak jsem s radostí jela. To místo má své kouzlo a mám odtud spoustu krásných vzpomínek. Oproti Rijádu je to místo ještě více otevřené. Navíc nabízí nejkrásnější šnorchlování.
V Saudi jsem byla moc spokojená a měla jsem tam krásný život. O návratu jsem přemýšlela asi tři roky a bylo to spíše takové racionální rozhodnutí. Věděla jsem ale, že v průběhu Covidu se vrátit nechci, proto jsem kontrakty prodlužovala.
Nicméně ani v momentě, kdy jsem stála na letišti jsem si vůbec nebyla jistá, jestli dělám správnou věc. To nejspíš ukáže až čas.
V soukromé jsem určitě získala větší nadhled, cenné zkušenosti, poznání nových míst, skvělé kamarády, poznání různých kultur. V neposlední řadě také víru v sebe sama a v to, že nic není nemožné.
V té pracovní to bylo zvýšení odbornosti, medical english, práce v multikulturním prostředí a větší zájem o patient safety.
Teď pracuji opět na NICU, tu práci mám ráda. V budoucnu další zahraniční zkušenost nevylučuji. Určitě vím, že pokud bych se někam vydala, tak bych pravděpodobně opět volila Middle East.
Děkuji za rozhovor!
Doufám, že se vám informace nabídnuté v rozhovoru líbily. Pokud chcete pár tipů na zlepšení zdravotnické angličtiny, stáhněte si eBook zdarma zde >>
Pro ty, kteří pracovat na své zdravotnické angličtině a neví kde začít jsem vytvořila eBook 99 Verbs. Bližší informace najdete na této stránce >>
Jako vždy mě zajímá vaše zpětná vazba. Co se vám v líbilo/nelíbilo, pomohlo/nepomohlo. Dejte vědět na FB nebo IG 🙂